Kapitola 1.-část 1.z pohledu Rukushi

22. prosince 2009 v 16:18 | Rukushi |  Příběh
Kapky deště rozjančili celou naší vesnici.Do tiché a tmou zahalené vesnice se vrátil křik a povyk.Lidé i ninjové utíkali do svých domovů.Děti naopak vybíhali ven do deště a kapky si s nima pohrávali jak s přáteli.Jen jedna dívka si v dešti nehrála.Jen jedna dívka se neradovala s ostatními dětmi z deště.Tiše kráčela po vesnici a přemýšlela o svých pocitech,o svých 13 let života.Ve tváři jí byla vidět tma tohoto světa.Nevěděla kam se ukrýt před tím deštěm,který na ní dopadal,jak těžké kamení.

Celý život žila sama a v zármutku.Zármutku ze svého bratra.Z bratra,jenž zmizel a nechal jí v tomto světě samotnou.V této vesnici,v kamenné vesnici.Silně držela svou čelenku,která z ní dělala ninju a chunina.Měla chuť jí zahodit a zničit a nikdy jí nenajít.Nebýt toho,už dávno by byla se svým bratrem.Taková malá věc jí držela daleko od své rodiny.To proto že se tři roky snažila,aby jí získala.Teď toho velice litovala,že se věnovala věci docela pro ní nepodstatné.

Ve svých myšlenkách narazila do skupinky chlapců,kteří mohli být jen o pár let starší než ona.,,Dávej pozor kam chlapeš holčičko!Nebo budeš mít velké problémy!"řekl chlapec,který zřejmě jejich partu vedl a jeho kamarádi se zasmáli.Nyní byla dívka opravdu vytočená.Hlavu měla sklopenou a chystala se k útoku na ty chlapce.Všichni ve vesnici jí znali,všichni se jí báli a nikdo s ní nechtěl mít nic společného.

A to byl důvod,proč všechny nenáviděla.Zvedla hlavu a zle se na chlapce podívala.,,Dávej pozor.To je...to je ona!"řekl jeden z jeho kamarádů a utíkal pryč.,,Pche,já se takové holky nebojím.Když bude dělat problémy,tak si to s ní vyřídim po svém."řekl a výhružně se na ní podíval.To ale neměl dělat.Dívka zvedla obě ruce a za jejímy zády se vyvalil velký proud vody,který se řítil přímo na ty chlapce.Ti se vylekali a snažili se utéct.Proud vody je ale sevřel,až skoro nemohli dýchat.Dívka sevřela naštvaně pěsti a voda zmáčkla chlapce tak moc,až z nich vystříkla krev.Poté padli mrtví na zem.

Dívka nad nimi chvíli stála a ani se nehnula.A najednou viděla,jak přímo k ní běží skupinka lidí.Proto okamžitě odešla pryč.Lidé se zastavili u mrtvých chlapců a viděli,jak od nich ta dívka odchází.Začali na ní nadávat a nad chlapci bědovat,ale ta dívka je přes ten déšť vůbec neslyšela.Nyní se cítila trochu volná,trochu šťastná.Cítila ale také velký pocit úzkosti,strachu a bolesti.Vyčerpaně padla na zem na místě,které je pro lidi i ninji téměř nepřístupné a se stříbrnými slzami v očích usnula.
Přidat komentář
 

Kam dál